Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Tak tohle je na mě trošku drsný příspěvek. Chápu obě dvě strany, ale možná by to chtělo trošku tolerance, i když je to někdy dost těžké. Někteří staří lidé, už jsou hold takoví, bůh ví jací budeme my, to nikdo neví. I když si občas řeknu, tohle já dělat nebudu. Moje babička umřela v 84 letech, byla to báječná paní. Nikoho neoslovovala a neotravovala, když umřela bylo dceři rok a tři měsíce. Bylo to pro mě hrozné, celý život bydlela o patro níž. Pořád jsem si říkala, že už neuvidí Adélku vyrůstat. Ten den co umřela jsem si nechala vyvolat krásné fotky, byly tak hezké, že jsem je nechtěla nechat jen v PC. Ale ty už neviděla. Moc mě to mrzelo. Když vidím někdy ty staré lidi jak sedí na lavičkách nebo jak se belhají na polikliniku či na nákup, je mi jich doslova líto. I když vím, že někteří lidé dokážou být zlí a dotěrný, ale to nejsou přeci jen staří lidé. Co se týče koukání do kočáru a tak, to si nikdy nikdo nedovolil. Bydlíme v Praze v rodinném domku. Kolem nás je tolik důchodců a kousek penzion důchodců, ale max. někdo řekl, ty jsi hezká holčička, kolik jí je atd., ale to mi opravdu nevadí. Jednou jsme s manželem jeli na svatbu kamarádky. Celá tramvaj byla prázdná a manžel si sedl a já ne, abych se nezmuchlala. Nějaká stará paní ke mně přistoupila a ošklivě řekla: od toho dál, to není pořádný chlap a gentleman, když Vás nepustí sednout, věřte mi, já s tím mám svou zkušenost. V tu chvíli jsem byla opravdu vytočená, prázdná tramvaj a ona do mě hustí takové nesmysli :o))) Ve skutečnosti je manžel zlatíčko. Za chvilku jsem se tím už netrápila. Když si na to vzpomenu tak se tomu směji. Člověk by se asi měl zamyslet nad tím co je v životě podstatné, být rád, že má zdravé děti, zdravou rodinu atd. Když se podíváte kolik je kolem nás neštěstí, tak tohle jsou fakt malichernosti. Jsme tu přeci jen tak trochu na procházce. Přeji všem krásný den.