Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Ono jde možná o ten styl, jak byl příspěvek napsán. Ale fakt by mne zajímalo, jakým způsobem lze SLUŠNĚ zabránit lidem, aby mi nesahali na dítě. Já jsem jednou musela paní z domu dokonce odstrčit. Představ si moji situaci: dcerka měla obrovské zdravotní potíže, dva měsíce jsem s ní pobyla v nemocnici a pak jsem ukecala lékaře na to, že budeme "zavřené" doma. Vezla jsem ji domů z nemocnice a dole u výtahu potkala sousedku. Kašlající, s nudlí u nosu a obrovským oparem. Sama hlásila, že chytla pořádnou virózu. Třikrát jsem jí říkala, že dcera je moc vážně nemocná, že pojedeme druhým výtahem, že mi na ni nemá sahat, že kdyby to chytla, tak jsem šupem zpátky v nemocnici... Pokaždé když natáhla ruku, aby ji pohladila, tak jsem uhnula. Když natáhla ruku počtvrté, tak jsem jí ruku odstrčila. Od té doby mi nemohla přijít na jméno.

Jinak dcera je ve svých šesti letech naučená, že cizím lidem adresu atp. neříká, pro případ "ztracení" má zcela jasné pokyny co dělat a občas si na to i hrajeme. A syn (2roky) lidem odpovídá podle nálady, ale většinou jim poví jenom jméno, bavit se začne až po ujištění, že může. A když není přímo u mne (třeba je na písku a já na lavičce), tak v případě, že na něj začne mluvit někdo cizí začne ječet a utíká za mnou. Což má naučené. A ti lidi si můžou myslet, co chtějí.