Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Hryzalko (a dvě myšky), fakt si myslím, že ste mě špatně pochopili a děláte ze mě zbytečně obludu a monstrum, co nesnese svoje spoluobčany. Tak to ale není. Sousedka je nepříjemná hodně, dotěrná, ale do patřičných mezí sem ji ještě neposlala, protože nemám žaludek na zbytečný hádky. Když přišla asi podesátý jestli nevím, kdo zase nezamčel dveře u vchodu (rozházel letáky u schránek, roznesl blato po chodbě), tak sem jí slušně řekla, že tímhle se nezabývám a že se s ní nemůžu vybavovat, protože mi dítko sedí v kuchyni na židli a může spadnout. Nicméně to nezabralo a otravuje furt. Tak ať mi teda někdo vysvětlí, co s tím. Asi sem děsná, že chudáka starou paní pokaždé s účastí nevyslechnu, ale já na to fakt nemám čas, a její problémy mě ani v nejmenším nezajímají. Pokud se tady toho týče, sem asi sobecký nelida. Pokud mi eště navrch řekne, že moje dítě je hloupý, ztrácím jakoukoliv chuť s touhle osobou něco řešit.
Pokud mi stará paní v parku poradí, ať dám radši dítěti napít jako prvnímu, jelikož si dovoluji pít jako hnusný sobec první ( a už neví, že dítě samozřejmě průběžně pije čajík), tak to dou všechny slušnosti stranou, protože mě slovně napadla a fakt už nemám potřebu si s někým takovým vykládat.
Ono to třeba vyznělo tak, že tyhle situace moc řeším a připouštím si je, ale vůbec ne. Jenom reaguju na tenhle článek.
Ohledně starání se a nestarání - myslím tím to, že se nestarám o to, co studuje dcera támhle té sousedky a do které třídy chodí dítě támhle té sousedky, co dělá za práci támhle ten soused a co měli k obědu ti pod náma. Pokud ale někdo přijde s tím, že potřebuje s něčím opravdu pomoct, tak pomůžu. Ale pokud se nic vážnýho neděje, tak ať mě nechají ostatní být.