Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Mno, pokud chci začít zdvořilý rozhovor tím, že někoho zkritizuju, tak se nemůžu divit, že se dotyčný bavit nehodlá...
Já sama jsem taková "praštěná", že jak vidím mimino, tak mne to táhne si s ním hrát. Ale vždycky nejdřív z větší vzdálenosti vyhledám s děckem kontakt očima a pokud začne reagovat (a to oni většinou začnou), tak na sebe chvilku mrkáme a děláme ksichtíky. Když vidím, že to mamince nevadí,tak si s ním začnu i povídat. Nicméně se omezuju na důležité záležitosti, jako je nádherný dudlík atp. Ale dotknout se děcka, to bych si netroufla, pokud teda nesedíme vedle sebe hodinu v parku a mimino si nezačne první. A chtít ho pochovat, to se ptám jenom kámošek, cizí paní bych si to nedovolila.