Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Tak to ona si pamatuje - např. včera skákala na posteli a povídá mi "táta zlobí". Tak jí říkám, že ano, že se táta zlobí a já taky, když skáče po posteli nebo gauči, že máme strach, že spadne ... A různé další věci - něco udělá, co nemá a hned mi řekne - "ne ne ne nedělá" :) A je fakt, že když pak sedí a nemluví a kouká, tak máme strach, jestli není nemocná :))). Jsme rádi, že je živá a šikovná a tak, ale někdy na to člověk už samozřejmě nemá nervy ... No tak snad bude líp. Ale pak zas budou jiné starosti :)) A děkuji, že si se mnou "povídáte" - nemám žádnou kamarádku s takhle malým dítětem (jen jednu, ale zas na druhém konci Prahy, takže se nevídáme a navíc ona nekamarádí s počítačem, takže si občas napíšeme sms a to ťukání dlouhých zpráv mě zas tak nebaví ...) No a ostatní mají už větší děti a chodí do práce, takže není moc čas a nebo jsou bezdětné zatím. Takže pak takové ty aktuální starosti nemám moc s kým probrat a porovnat.