Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Zdá se mi, že ta debata sklouzla někam úplně jinam, než o čem psala autorka článku. Nevím, možná "čtu" jinak, ale minimálně v první polovině příspěvků jsem moc zloby nezaznamenala. Mám z toho dojem, že naprostá většina lidí tady není proti tomu, aby s důchodkyní chvíli poklábosila, ani jim zásadně nevadí, když se potřetí za týden ptá vašeho dítěte, jak se jmenuje a jestli se těší na miminko (pokud jste těhotná). Sama takové rozhovory absolvuju poměrně často, ačkoliv jsou někdy docela monotónní, právě proto, že si říkám, že daná důchodkyně má prostě potřebu nějakého kontaktu, kterou jí v rámci svých možností ráda pomůžu naplnit. Na druhou stranu jsou lidi, kteří jsou extrémně plaší, introvertní a nevím co ještě, a kterým takové rozhovory působí značné nepohodlí - a tohle je podle mě situace, kdy "dávám" jinému za cenu, že ubližuju sobě, a to už mi v pořádku nepřipadá. Každý má ty hranice jinde, a pokud je má někdo nastavené tak, že ten rozhovor ze sebe bude "setřásat" ještě dva dny, nemůžu po něm s čistým svědomím chtít, aby ho absolvoval.

Taky se mi zdá, že dost zanikly pocity těch dětí - pokud to dítě baví a rádo si popovídá, nemám proti tomu ani to nejmenší. Ani nejsem proti tomu vštěpovat dítěti, že paní si potřebuje popovídat, tak to může chvíli vydržet, protože není dobře, když je člověk sám jak kůl v plotě. Ale proboha, když na vás v jednom dni hrabe deset a víc úplně cizích ženských, fakt myslíte, že jako dítě nemáte právo se ohradit? Přesně jak někdo psal, k dospělým by si to daná osoba nedovolila, možná ani k psovi, ale k dítěti klidně:-(((. Jestli chci dítě vychovat k respektu k přání druhých, NEMŮŽU mu přece jedním dechem říkat "to je jedno, že je ti to nepříjemné, ta paní na tebe sahat chce, tak drž a nekafrej".

Myslím, že to, proti čemu se autorka (a já taky) ohrazuje, spadá do škatulky brutálního narušení "osobní bubliny" nebo komfortní zóny, jakkoli tomu chceme říkat. Jestli se na mé dítě sápe člověk, který přes mé několikeré upozornění v sápání nepolevuje, navíc se mi tlačí do výtahu a já nemám, kam uhnout, pak je podle mě důrazná obrana naprosto na místě - jestli nerespektuje tohle, jak můžu vědět, čeho DALŠÍHO je případně schopný? Stejně tak se podle mě člověk právem brání, pokud mu někdo hatí výchovné metody nebo záměry (takové to "chudáčku, máma ti nic nedopřeje, viď", "máma je hloupá, viď", "tak mu to kupte, když to tolik chce", nebo naopak "ty děti se dnes neumí chovat", "NESAHEJ na miminko!! (bráchu)", "ty jsi ale zlobivej kluk, žejo?" (když ho vidí prvně v životě a nic o něm neví), "počkej o vánocích, Ježíšek ti nic nepřinese" apod.) - tohle už není ze strany důchodce potřeba sociálního kontaktu, ale prachsprostá agrese a lezení do cizího teritoria. Jediné štěstí je, že takhle agresivní důchodci jsou spíš výjimky. Ale když na takovou výjimku narazím, reaguju na tu výjimku, ne na ty hordy hodných důchodců, kteří si chtějí jen neškodně popovídat.