Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Je už dost velká, aby věděla, kdy potřebuje pomoc. Pak se bez potíží obrátí na paní s malým dítěte, paní za pultem, příp. na dospěláka za přepážkou. nemá problém s dospělými komunikovat. Vzhledem k jejímu věku má šanci se ztratit v podstatě jenom během dne, když jsou otevřené obchody. Když jsme na domácí půdě, kde to zná, tak se vždycky domluvíme, že kdyby se ztratila, tak chvíli počká na místě a pak pak půjde např. do banky za paní pokladní. Vždycky si domlouváme místo, které zná a trefí tam bez zaváhání. Už se jí jednou zadařilo se "ztratit" a zachovala se přesně podle domluvy (já ji celou dobu z povzdálí sledovala). Ale taky si to opakujeme už od jejích tří let a prakticky pokaždé, když jdeme do města, tak si ukazujeme důležitá místa pro orientaci.

Ale učím ji, aby se s cizíma lidma nabavila, pokud ji sami vyhledají a chtějí zapřádat rozhovor.
Pokud chce někdo namítnout, že dospělý může potřebovat pomoc, tak už předem odpovídám, že situace, kdy v dohledu není žádnbý jiný dospělý, je velmi málo pravděpodobná. Moje dcera prostě uteče. Dítěti by určitě pomohla, od dospělého se ale bude držet hodně daleko.