Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Jo, někdy to hrozné je.Důchodkyně mě svým chováním,promiňte za ten výraz-vyštvaly z města.Po několika týdnech jsem to nezvládala a začala být na ně drzá.Pokaždé,když jsem vyjela s kočárkem,malý 15min. ječel(nespavé dítě,musí ležet a ještě s čepicí na hlavě!!!).Já své dítě znám a vím proč řval.Ale nejlépe to věděly dámy důchodového věku a během této čtvrt hodiny mě jich oslovovalo 3-6 a to dosti nevybíravým způsobem.Nedovedu si představit,jak by reagovaly,když bych chtěla venku(př. v parku) nakojit.Měla jsem pocit,že musím začít chodit kanálama.Nebo si vyrobit ceduli na kočár:Ano,občas si pořvu, protože jsem dítě.Vy jste ještě nic takového neviděla?
Mám velmi komunikativní dítě, hovorům se nebráním ani já,ale v mezích slušnosti!Rozumím osamělosti starých lidí,pro něž jsou děti doslova anděly,ale určité hranice se musí dodržovat.A to na všech stranách.Klara