Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

souhlasím. Opravdu je rozdíl, když si chce někdo prostě jen tak popovídat (lhostejno zda důchodce či někdo mladší, důchodci to pravda vzhledem ke své osamělosti dělají častěji), a když neomaleně zasahuje do mého "osobního prostoru" - saháním na dítě, kritikou jeho chování či mých výchovných metod apod. Dcera je zrzavá a jako malá měla navíc kurdlinky a toho sahání, nebo spíš pokusů o ně (vždycky jsem ji odtáhla), jsme si užili. Když jsem za den podvacáté slyšela "jé hele, to je ale roztomilý miminko (později holčička)", tak mi to až tak nevadilo, ale nevím, proč by mělo být normální si nechat na dítě od kohokoliv sahat. Teď už je to velká slečna, tak si lidi tolik netroufnou... ale myslím, že je v pořádku, že jsem ji už jako malou učila, že na ni nikdo cizí nemá co sahat.
A komentáře "když budeš zlobit, tak si tě odvedu" nebo "takovýmu dítěti bych dala na prdel" a podobně, nesnáším od kohokoliv - zažila jsem je od důchodců i nedůchodců a pokaždé mi to připadalo drzé a protivné. A je mi v tu chvíli jedno, jestli je dotyčný osamělý nebo kdovíco.
Nemám proti starým lidem nic paušálně, byla jsem vychovávaná tak, že jim mám pomáhat, mít k nim ohled a tak dále. Také mě dojímá jejich osamělost a potřeba kontaktu a snažím se ho poskytnout tam, kde to je možné. Ale všechno má své meze.
Co se týče toho, co popsala autorka článku - vůbec se jí nedivím, že jí to lezlo na mozek. Nevím, jak vy, ale já když nakupuju s dětmi, zvlášť když navíc řvou,tak chci hlavně co nejrychleji vypadnout a zároveň na nic nezapomenout. Při vší empatii by mi taková paní taky lezla na nervy. A není to nic o neúctě ke starým lidem či nedostatku pochopení.