uhugo,
tak to ber tak, že studiem pochopení obecných principů lidského chování jsem strávila už dost času a mám teď už trochu jiné koníčky. :o)
Nemyslím si, že je tak těžké pochopit, proč někomu žoviální důchodci vadí.
1) Narušují intimitu jedince či skupiny (matka + dítě). Ať už příjemnou či - jako v případě autorky - momentálně poněkud "vyhrocenou".
2) Pokud nelibě páchnou, vzbuzují dojem "nezdravosti", "špinavosti", obavu z možné nákazy (ušpinění).
3) Přímý kontakt se starým (zejména páchnoucím, špatně oblečeným, viditelně postiženým/nemocným) člověkem ošklivě připomíná lidem jejich vlastní smrtelnost a zranitelnost.
4) Kontakt s žoviálním důchodcem, který je dejme tomu vizuálně a pachově "akceptovatelný" vyvolává v lidech jakousi "vynucenou povinnost" věnovat mu čas, protože JE zjevně opuštěný, nešťastný, ale každý má svých starostí dost a nechce se tím zabývat, neboť stejně ví či aspoň tuší, že nemůže naplnit neuspokojené potřeby všech osamocených důchodců světa. Ne každý dokáže ovládnout a "tvárně využít" soucit, raději před ním uteče nebo jej promění v agresi.
5) Někteří lidé mají sociální fóbii nebo určité morálně volní vlastnosti, které jim brání navazovat kontakty i s jinými a společensky "uznávanějšími" skupinami.
To jsou dle mého soudu nejzákladnější modely, znáš další?
Předchozí