Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Z této diskuse je mi nějak smutno. Sice jeětě nejsem důchodkyně, je mi 40, ale abych se bála mrknout do kočárku a pochválit mimino, aby to někomu nebylo odporné. Syn byl taky kudrnatý blonďáček a já byla vždycky ráda, že se lidem líbil. Jako batole a předškolák se družně bavil s babkama z baráku a okolí, občas ho některá pohladila nebo mu dala čokoládu a vyrostl ve zdraví, antibiotika nebral snad nikdy, asi ho ty cizí bacily zocelily. Dneska je to habán a pomůže jim s taškou nebo podrží dveře, kdybych ho od dětství učila, že má ječet když na něj někdo promluví, tak by jim ty dveře třeba hodil na hlavu.