Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Moje zkušenost je jiná, ačkoliv se do autorčiny situace umím vžít taky - moje dcera není rozhodně klidná a cca za 6 týdnů čekám druhé, odstup bude skoro přesně 2 roky.

Bydlíme v činžáku z padesátých let, kde většina sousedů v té době zakládala rodiny, takže důchodci v různém stupni staroby se to jen hemží. Ale na moje dítko fungují jako magnet - chová se v jejich přítomnosti roztomile, jako nikdy jindy. Ačkoliv máme taky sousedku, která je moc prudká a leze moc blízko, tak tu odkazuju do patřičných mezí včas (pokřikem - dnes opravdu pospícháme, dcera se právě probudila, tak není v nejlepší náladě apod. A v případě nutnosti dceru bráním vlastním tělem :-)

Ale problém máme spíš opačný - dcera by se se staroušky vybavovala a domů s nudnou matkou jít odmítá.

Občas má někdo komentáře k tomu, že jí málo hlídám - zastávám názor, že na dvorečku jí nemusím stát za zadkem, když zároveň potřebuju věšet prádlo, pokud si nabije, snad se příště poučí. Ale když to z okna přihlížejícím sousedům vysvětlím, tak už nikdo připomínky nemá a občas už komentují, že to fakt k něčemu bylo.

Ale s čím mám nejhorší zkušenosti nejsou důchodci, ale vlastně spolumatky nebo matky starších dětí. Naše holka je hrozně žravá a žebrá o jídlo jako pes - a přijde mi to podobně nevhodné, jako u psa. Ovšem většina lidí jí klidně nabídne, dá ochutnat, případně sahne do tašky a s něčím se vytasí (naposledy jsme na zastávce dostaly 2 banány, které jsem natvrdo vrátila, protože pokud by je dcera pozřela, měla by zase nejmíň týden zácpu). Když různé pamlsky odmítám, všichni se tváří, jako když dítěti nedopřeju - jí mi zatím ochotně ovoce, zeleninu a i tak je to pěkná baculka, kdyby jedla sušenky a čokoládky, tak už se bude kutálet.

To mi přijde horší - kometáře se daj přejít, případně asertivně odpálkovat.

LaPepa