Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Ziju ted na par let v USA a musim rict, ze tu je temer na dennim poradku, ze vas cizi lidi oslovi, klidne vam reknou, ze se jim libi vase boty a kdeze jste je koupila. Jakmile nekdo ma psa ci dite, stava se mu to daleko casteji. Ja se nemusim bat ci mi nemusi byt trapne se zeptat ciziho cloveka, jestli by mu nevadilo, ze si pohladim jeho psa, ktereho nalezite vychvalim. Me zase potesilo, ze kdyz jsme vyjeli poprve s kocarkem, cele okoli nas zastavovalo, vyptavali se a pochvalili mimino. Samozrejme vetsina lidi neni vlezla jak vyse popisovana duchodkyne a lide tu cti osobni prostor, takze nikdo neleze az do kocaru. A me se to daleko vic libi nez ty studene povahy u nas, kde se vsichni staraji jen o sebe a jsou daleko casteji neurvali a sprosti nez spolecensti a komunikativni.