Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Zkusím to posat trošku ze široka. Pokud přijdeme na "cizí" písek, kde už jsou děti s maminkama, tak jdu nejdřív s ním a dokud se malinko neokouká, tak bábovičky plácám taky. A on si většinou rychle stihne ostatní maminky trošku prohlídnout. Když by jsi mu tu bábovičku pochválila jako mamina, která na tom písku už nějakou chvilku je, tak by asi mrkl na mě, jestli je to v pořádku a pak by ji pyšně předvedl. Ze začátku by se asi moc nebavil, jako každé děco se baví jak s kým (prostě si sám vybere, jestli s teboiu bude kecat, nebo ti jenom jednoslovně odpoví). Kdyby jsi jenom šla kolem písku, nebo se hned po příchodu naklonila nad ním a začala na něj mluvit, tak by opravdu zdrhl.
Snažím, aby děti dbaly na bezpečnost a u malých dětí se těžko požaduje odpovídání "promiňte, já s cizíma nemluvím". Je to dlouhá věta a malé dítě ji moc nechápe. Navíc je neustále s někým dospělým, takže je pro něj nejpřirozenější zdrhnout k tomu dospělému. Pokud je u dospěláka (v bezpečí), tak pak už chci, aby už dokázal zareagovat lépe. Pokud se nechce bavit, tak říká "nechci si povídat". Pokud to nechci já, tak se většinou omluvím, že musíme rychle něco (jít čůrat, jít domů, ještě něco vyřídit...). Ale to požívám málokdy, rozhodně ne vůči starým babičkám. Dcera už v klidu řekne, že se cizím bavit nesmí a odchází k nejbližšímu známému dospělákovi. Je to opět jednodušší, než aby jí dotyčný začal vysvětlovat, že je hodnej a zapřádal s ní tím hovor. Stejně tak si děcka nevezmou jídlo, dokud to nemají povolené. Jedinou vyjímkou je teta z domu, která děcka zná a ví, co by mi vadilo.
Možná to přeháním, ale vzhledem k tomu, že žijeme ve větším městě a nehodlám děti do patnácti všude vodit, tak jim holt vštěpuju opatrnost k "hodným strejdům a tetám". Což neznamená, že si neumí říct o pomoc, nebo že se by nedokázaly s lidma promluvit.