Zjevně jsem naprosto katastrofální matka. Můj syn se normálně baví s cizími lidmi a dosud mne nenapadlo, že by neměl nebo by na tom bylo něco špatně.
Když to dovedu do extrému, tak se docela divím, že ty děti vůbec máte - předpokládám, že nejsou plody incestu uvnitř rodiny a k jejich zplození bylo zapotřebí účasti elementu, který byl zpočátku rovněž "cizí". :o)))
Čím to je? Paranoia vytvořená sdělovacími prostředky? Zbytnělý pocit vlastní výjimečnosti? Neříkejte mi, že má většina populace sociální fóbii. Opravdu nemůžu přijít na to, co je na "cizích lidech", nota bene senilních stařících tak strašně moc špatně, že od nich vaše děti musí být izolovaný? Nechcete jim brát iluze čistýho a nevinnýho dětství střetem s realitou?
Můj syn ví, že lidi zestárnou a umřou. Nejsem si jistá, jestli přesně ví, co to znamená, jestli dokáže ve čtyřech a půl letech přijmout definitivu smrti, ale nemám důvod před ním tajit zjevný věci. Stejně by se dřív nebo později zeptal. A opravdu bych chtěla vědět, jak vy vysvětlujete svým dětem, proč se nesmí bavit s nějakou babkou v parku nebo si od ní vzít bonbón. Syn jednou přišel s tetou z procházky a nadšeně mi líčil, jak mu nějaký starý pán v krámě dal Fidorku. Čím to, že mi to nepřišlo podezřelý, že jsem s ním nejela na výplach žaludku, protože v tý Fidorce mohly být nedej Bože drogy nebo aspoň ošklivý stařecký bacily?
Pokud vychováváte děti k tomu, že bejt obyčejně lidsky hodnej, pozornej, přístupnej k dialogu apod. je ŠPATNĚ, asi se pak není co divit, že je tolik mladistvých, co ty starý lidi okrádaj a jsou schopný jim i fyzicky ublížit, protože je to přece póvl, kterej nestojí ani za odpověď na pozdrav... :o(
Předchozí