Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Budeš se divit, ale moje děti nejsou vychovávány k tomu nebavit se s cizíma staršíma lidma. Ale k tomu nezapřádat hovory s neznámýma cizíma lidma, pokud jsou sami. Což je rozdíl. Je jim jedno, jestli jsou mladí, nebo staří. Pokud jsou se mnou (nebo jiným dospělým), tak se slušně baví a odpovídají v rámci rozumných mezí naprosto cizím lidem. A že umí odmítnout sladkost (dcera používá větu:"děkuji, zeptám se maminky, jestli můžu") nevidím jako špatné. Proč by se měla cpát čímkoliv, co jí kdo nabídne. Když jí bývá např. po kokosové Fidorce špatně. A vzhledem k tomu, že jako malá měla přísnou dietu, tak jsem skutečně kontrolovala i kokina. V té době se naučila, že se prostě zeptá dospěláka. Mmch. dost často sladkost odmítne prostě proto, že je neprožívá a nemá chuť. A když to umí odmítnout zdvořile a s poděkováním, tak se přece nic neděje. A velice často ji ti cizí lidé přijdou pochválit, že se zachovala vlastně rozumně.
A cpaní bonbónů cizím batolatům je zase jiná kapitola. Syn třeba neumí cumlat tvrdé bonbóny, želé plive atp. A pak je horší, když bonbón přijme a předvede zhnusený plivanec. To ublíží mnohem víc.

Pokud jde o vztah ke starším lidem, tak jsem tu někde už psala, že moje dcera sama od sebe chodí pomáhat staré paní v domě (cizí), pomůže do tramvaje s taškou, přidrží dveře atp. Akorát je opatrná v hovoru, který začne sám dospělák a když je sama, tak se nebaví a slušně vycouvá.

Nechtěla jsem to tady rozvádět,ale napíšu proč to tak dělám. Protože jsem byla vychovaná v tom, že dospělý má právo na mne sahat, já ho nesmím odmítnout a musím se s ním bavit. Že je nezdvořilé odmítnout nabízené jídlo (mlsek nebo pití). A tak jsem mockrát zvracela po mléčné čokoládě, pila pití, které mi bylo odporné a nakonec jsem jednou nedokázala včas odejít, když mi jeden pán chtěl ukázat "zajíčka". Pak mne trápily následky ještě před svadbou.

A tak učím děti, že mají být opatrné a mají právo dospěláka odmítnout. A pokud odmítají zdvořile, tak je vše v pořádku.