Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Tak teď úplně odbočím od prvotního tématu, ale připomněla jste mi co bylo mně jako dítěti vrcholně nepříjemné - že někdo komentoval moje tmavé oči bylo zanedbatelné proti tomu jak nade mnou až do dospělosti všichni (cizí i rodinní příslušníci) spínali ruce a pateticky provolávali: "Bože dítě, kam ty porosteš, vždyť ty vyrosteš až do nebe, teda ta je ale vysoká, to už všechny přerostla, co?" apod. Tímto ve mně mé okolí velmi úspěšné vypěstovalo mindrák z mé vysoké postavy. Dnes už mě to netrápí, ale jako puberťačka jsem se velmi hrbila, aby moje výška nebyla tak nápadná. Myslím, že mamka měla tenkrát zakročit a ochránit mě, aspoň když jsem byla malá a už ve školce vyčnívala.