Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Ahojky,
plně s Vámi souhlasím, v dnešní době děti musí být opatrné, co se týká cizích lidí a potažmo všech lidí, se kterými se setkávají (třeba soused - není úplně cizí). Opatrnost ale přece neznamená neslušnost nebo zničené dětství, jak se tady někdo vyjadřoval. To, že dítě ví, že říct ne není žádný zločin, je rozhodně správně. Stejně tak by měly mít naučené, že než něco přijmou, zvlášť věci k jídlu, mají se zeptat. (Ze svého okolí znám například případ, kdy žena přivedla dítě ukázat kolegyním do práce, na minutku si odskočila a milá kolegyně zatím dítě nacpala kyselou okurkou - kolegyně si neuvědomila, že dítě je na takové věci ještě malé a rozhodně není zvyklé, dítku zase nenapadlo odmítnout - vždyť mu to přece dal dospělý!) Stejně tak když se ztratí - a to se stačí podívat i do literatury (třeba Betynky - tam o tom jednou vyšel hezký článek), kde právě doporučují naučit dítě obrátit se v takovémto případě na policistu, když není, tak na maminku s malým dítětem, prodavačky, atd.
Ono je něco jiného, když je dítěti čtyři a půl a jste stále s ním vy, nebo na něj dohlíží někdo jiný, koho znáte a něco jiného, když je dítěti sedm, a občas se už pohybuje samo. Neumím si představit, že by byl nějaký rodič nadšen tím, že jeho sedmiletý potomek si v parku ke komukoliv sedne a začne si s ním povídat. To je podle mě otázka času, kdy přijde průšvih v podobě nějakého "úchyla". Já jsem vyrůstala ve velkém městě, s cizími jsem se rozhodně nebavila, a přesto jsem se v nepříjemné situaci ocitla několikrát (jednou onaninsta, kterému naštěstí stačil k uspokojení jen pohled na vystrašenou patnáctku, pak jeden exhibicionista v "dlouhém plášti" v parku a nakonec i jeden důchodce, který to asi neměl v hlavě úplně v pořádku a chtěl moje kolo. Tam pomohl útěk.)
Ke článku výše (Pomóc důchodci), jen tolik, že je myslím úplně jedno, jestli poznámku (či nabídku jídla) pronese důchodce či někdo jiný. Také se s tím setkávám často (zvlášť takové to: "To jsou opravdu Vaše? - je mi sice 26, ale pořád vypadám stejně jako na střední, takže to chápu.) Tyhle mi nevadí, to se normálně usměju a odpovím. Ale je fakt, že z nabízeného jídla zas až takovou radost nemám, s ohmatáváním jsme se naštěstí ještě nesetkali (oni jsou taky holky bázlivé, tak asi proto). Ale na druhou stranu si to ti lidé asi moc neuvědomují, mám například kamarádku, která mi to taky dělala (naštěstí jsme se moc často neviděly) a od té doby, co má vlastní dceru, už to nedělá.
Všem krásný den.