Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Monty,

rozumím tomu, co chceš říct. Ale současně si myslím, že se dá dítě vychovat opatrné i ohleduplné současně. To že malé dítě, které je samo, odmítne cizímu rozhovor není špatné. Pokud to udělá slušně a poukáže na příkaz rodičů, tak to pochopí snad každý. Pokud s úsměvem poděkuje za bonbón a dodá, že se ještě zeptá maminky, tak to taky nikoho neurazí. Zvlášť když se po pár vteřinách vrátí s tím, že může.

Ano, učím je určité nedůvěře, ale dcera už moc dobře ví, že většina lidí je hodná. Jenže sama ještě nepozná toho zlýho, takže je pro ni jednodušší si držet odstup. A že je k lidem citlivá, to jsem si potvrdila ve chvíli, kdy mi sousedka popisovala, jak u ní jednou zazvonila, že jde se smetím a vezme i to její. A od té doby chodí denně a bere jí i nákupy. To, že na to sama přišla a realizovala považuji za veliké plus. Stejně tak jí nikdy nemusím říct, aby pustila babičku v MHD sednout. Ale úplně stejně pustí i malé dítě.
Nemyslím si, že by z ní vyrůstal protivný netýkavý jedinec. Jenom holt nebude trpělivě pojídat nabízené kokina a klidně řekne i paní ředitelce ve školce, že nemá ráda, když jí někdo sahá na záda (říďa má ve zvyku děcka hladit po zádech). A říct, že si kokinko sní doma neumí, zatím jí totiž naskutečně vadí lež a já ji zalhat neučím.