Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Ahoj, musela jsem dnes cestovat hodně tramvajemi, jela jsem na vyšetření do nemocnice a zpět a táhla sebou své 5 měsíční mimino. Byl z toho cestování tak rozladěný, že mi celou cestu tam i zpět prořval. Příčinu jeho řevu znám - nechce ležet v kočáru, chce se nosit, a chce prso. Nejprve jsem se ho snažila zabavit hračkou, přestože vím, že v dané situaci je to marné. Tak jsem nedělala prostě nic a nechala ho dál řvát. Za 15 min jsme měli vystupovat, tak jsem ho plánovala pak někde venku vklidu nakojit. Reakce lidí na řvoucí mimino v kočáru, které matka očividně ignoruje, byly vpodstatě stejné. Všechny od důchodkyň: maminka tě nechá takhle plakat, chudáčku, nedá ti dudlíček? (Dudlík odmítá), není ti zima, jsi odkopaný(dítě bylo spíš spocené řevem), maminko, my máme hlad!
Nakonec jsem rezignovala, protože první pohled oněch dam byl na dítě - soucitný , a druhý na mne - nenávistný. Tak jsem jednu paní požádala, zda mně pustí sednout, a začala kojit přímo v tramvaji. Přes dítě jsem hodila plenu, takže nebylo vůbec NIC vidět. Syn se sice utišil, ale já si nepomohla. Pro změnu jsem si vyslechla - to za našich mladých let nebývalo, to je hrůza, morálka, lidi se dnes neštítí před ničím...poté jsem nakojeného syna dala do kočáru, tam nechtěl být, tak opět řev, a přestoupila na jinou tramvaj, kde se podobné reakce opakovaly až domů. VÍM, ŽE SYNOVI V TÉ CHVÍLI NEPOMŮŽU, CHCE SE NOSIT A CHOVAT. Nepomůže chrastit hračkami, mluvit na něho, nic. Bída je v tom ,že POKUD SE BUDU TVÁŘIT NEŠŤASTNĚ - CHUDÁKU MIMINEČKO, TY ŘVEŠ, A PŘEDSTÍRAT SNAHU MU POMOCI, VŠE JE V POŘÁDKU. POKUD VŠAK VÝJDU Z FAKTU ŽE DÍTĚTI NELZE V TU CHVÍLI POMOCI, JSEM KRAKVČÍ MATKA. řvát mi bude ale tak či tak. Jde o to, jak se budu prezetovat před ostatníma.