Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Docela obdivuju tvůj klidný přístup a přeju ti, aby se tvému synovi nic nestalo. Nevím, kde bydlíš, my na okraji Prahy a upřímně být takhle "v klidu a pohodě" si prostě dovolit nemůžu. Mám spoustu kamarádek s dětmi, takže dcera není ochuzená o komunikaci s dospělými, ale nikdy nikdy bych jí nenechala se bavit s někým cizím, koho vidí poprvé v životě. Proti důchodcům nic nemám, bio prarodiče dcerka nemá, ale vedle v ulici bydlí dvě starší paní (75 a asi 78) a k těm chodíme běžně na návštěvu a dcera jim říká babi, oni jí chovají a občas dokonce i pohlídají, ale jak říkám NIKDY bych svou dceru nenechala mluvit s někým cizím (ani mladým ani starým) a nenechala bych nikoho cizího, aby na ni sahal. Prostě důvěra se buduje postupně, tyto dvě adoptované babičky si mě poprvé všimly, když jsem připomínala velrybu, pak s námi šly občas na procházku s kočárkem a postupně dceru adoptovaly coby babičky, ale rozhodně se na ni nevrhaly, když jí viděly poprvé apod. Skutečně Monty obdivuju tvůj klid a nedokážu si ho vysvětlit, nevím, jestli si tak lehkomyslná, nezodpovědná nebo klidu nebo jsi měla štěstí na samé hodné lidi kolem sebe. Nicméně držím palce, aby ti to neskončilo nějákým průšvihem.
Káťa s dospělými komunikuje úplně bez zábran, ale jen s těmi, které zná a s jídlem je to stejné, bere si ho jen od lidí, které zná.