Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Milado,
neobratně jsem se vyjádřila. :o) Nejde o to, jestli je plachej nebo extrovertní, koktavej, ušatej... myslela jsem to tak, že syn VÍ a je velice často upozorňovanej na to, že ho sice mám ráda, ale některý věci nebudu tolerovat I KDYŽ je můj syn, a pokud se mnou chce dobře vycházet, ve vlastním zájmu je nebude dělat.
Mně je fuk, jestli se bojí lidí, bubáků nebo tramvaje, je mi jedno, jestli bude chytrej nebo hloupej, ale pokud bude záměrně zlej, tak má z mý strany po ptákách. Ubližování komukoliv netoleruju. A když to dělá, tak s rizikem toho, že naše dobrý vztahy můžou citelně ochladnout.
To není o tom, že by si musel zasluhovat lásku. Je to o tom, že by neměl vědomě porušovat určitý zásady. Žádná láska není bezmezná, nelze tolerovat úplně všechno ve jménu lásky. Každej má nějakou mez, za kterou nemůže jít. My máme myslím hezkej vztah, nestrádá nedostatkem mazlení nebo komunikace, ale když udělá něco, s čím nesouhlasím, tak se může stavět na hlavu a já mu to "sežrat" dám. Prostě má dvě možnosti - buďto budeme kamarádi a on bude respektovat moje pravidla, nebo nebude a nebudeme. Na to, abych hrála já jeho hru podle jeho pravidel je přece jenom moc malej a moc "moje dítě". :o)