Milá Kiki,
nečetla jsem všechny příspěvky, je jich opravdu hodně, ale jak to píšeš, tak bych řekla, že nejde jenom o nějaké lehké strachování, se kterým by sis v tuhle chvíli sama poradila (jen s nějakou radou od kamarádky). Sama jsem terapeutka a tak jsem zvyklá, že takové strachy a emoce mají vždycky nějakou příčinu. Co je na tom nejdůležitější je ji najít a pak to ve svém životě aplikovat.
Mám teď už dvouletého divocha a já jsem sice neměla strach z porodu, ale jak se Ondrášek narodil, tak se strach postupně zvětšoval. Pracovaly hormony...a další výmluvy mi vydržely jenom na chvíli. Řešila jsem to a myslím, že uspěšně. Nebudu se tady rozepisovat, jseš jistě zahlcená všemožnými příběhy, ale pokud už jsi dostala odvahu se svěřit takhle veřejně, tak to určitě zkus i odborníkům (mám zkušennost i s kineziologií a dobrou), určitě bych vyzkoušela psychoterapii u odborníku, ale pokud se ti zamlouvají rodinné konstelace, můžeš jít i na ně. Sama jsem arteterapeutka (léčba uměním)- propojuji tedy výtvarnou nebo jinou kreativní činnost s následným povídáním.
Hodně štěstí, Veronika
Předchozí