Nemůžu si pomoct, ale je to přístupu. Taky bydlím na kraji Prahy, dříve několik let v širším centru Prahy, dětství na kraji Prahy s normální dostupností do centra. Opravdu asi nechápu, co tady pořád řešíte s obtěžováním důchodci a jejich osaháváním vašich dětí. Mně se tohle prostě nikdy nestalo. Nejsem zrovna na první pohled komunikativní a vstřícný člověk, že by se mi každý raději vyhýbal? Myslím, že ne, do řeči se občas se mnou někdo dá nebo někdy i já udělám první krok. Děti mám taky hezký, již výše zmíněné dlouhé a vlnité vlásky nijak nelákají ruce starších spoluobčanů k dotykům a jejich tmavě hnědé výrazné oči taky nepodléhají pokusům o přirovnání ke špinavým očičkám. Asi je to u každého jiné. Mě naopak pochvala mých dětí od někoho těší. Jinak jsou moje děti taky samozřejmě vychovávány k tomu, že samy se nemají s nikým dávat do řeči - viz pohádka O Červené Karkulce, s tím, že rozpárat vlkovi břicho, z kterého nakonec vyskočí myslivcem zachráněná Karkulka a babička, se jaksi v reálném životě nekonná, je to prostě "jen" pohádka, která mívá zpravidla šťastný konec.
Předchozí