Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Mortadelo, mluvíš mi z duše. Byla jsem totiž taky už v první třídě o hlavu větší než ostatní a strašně mi to vadilo, tyhle poznámky nejvíc. Moje máma nejen že nezasáhla, ale ještě si přisadila, a dodnes jí to mám za zlé, protože bezpečně věděla, že je mi to nepříjemné. Proto se dneska snažím svým dětem nic podobného nedělat a před takovými zásahy zvenčí je chránit, ať to už jsou nešetrné poznámky, nebo třeba to hlazení, když jim není příjemné. Díky svým dětem se znám se všemi důchodci z okolí, co mají psa. Když jdeme domů, zastavujeme se taky šestkrát sedmkrát, pokaždé prohodíme pár slov, psi vrtí z dálky ocasem... ale kdyby i některý z těchhle "známých" důchodců začal dětem třeba v dobrém úmyslu dělat něco, co by jim bylo nepříjemné, zasáhnu, natož u cizího. Podle mě se děti už odmala musejí naučit, že JE přípustné odmítnout, co se jim nelíbí, že si SMĚJÍ chránit svůj osobní prostor, i když do něj zasahuje dospělý. A nesouvisí to s věkem, nedovolila bych to nikomu, nejen těm zde propíraným důchodcům. Pak totiž možná budu mít větší šanci, že až budou děti větší, tak neposlechnou nějakého pedofila nebo si nevezmou bonbón s drogou. A nejsem přecitlivělá, tahle nebezpečí v našem okolí velmi reálně hrozí (centrum Prahy).