Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Evelyn,
řvoucí mimino je asi JEDINÁ věc, která mne přivádí na hranici šílenství. Ten zvuk mi fyzicky vadí. Strašně. Když řve v krámě, odejdu, když v tramvaji, vystoupím. Nesnesu to. Nebudu nikomu říkat, co má dělat, aby neřvalo, je to každýho věc; nicméně kdybych já měla takový dítě, z čisté ohleduplnosti bych s ním vycházela mezi lidi minimálně. Kdo to nezažil, nepochopí, ale mně to opravdu způsobuje fyzickou bolest hlavy, byť jinak nevím, co je to migréna a hlava mne nebolívá ani po flámu. :o)
A upřímně - když vidím, že ta maminka s tím má sama problém, je mi jí možná líto, ale když se k tomu staví stylem "no a co, je to moje nejúžasnější dítě na světě a vy ostatní mi vlezte na hrb", občas mne ten jazyk svrbí.
Už jsme to tu řešili x krát. Je téměř nemožný žít tak, abychom nikdy nikomu "nevadili" a "nepřekáželi". Někdo nesnáší smrad z cigaret, někdo z výfuků, někdo silně navoněný lidi. Jsou věci, který musíme brát jako fakt. Jde o základní ohleduplnost k okolí, o všímavost vůči tomu, jak na některé věi to okolí reaguje. O to nebýt "posraný" sám ze sebe nebo ze svých dětiček (psích miláčků) a připustit si, že jsme úplně stejní jako druzí, že děláme spoustu věcí, které můžou druhého omezovat/otravovat a pokud nám je to SLUŠNĚ a v DOBRÉM ÚMYSLU připomenuto, tak neregovat jako vztahovačný primitiv, který si myslí, že z něj všichni musí padnout na zadek.
Nebudu říkat maminkám řvoucích dětí, že z jejich robátka dostávám psotník. Ale počítám s tím, že si to uvědomujou, že se třeba za tím kočárkem tváří omluvně nebo rozpačitě. Nebo zoufale. Ovšem pohled na "vysmátou" maminku, jejíž dítě ječí jako siréna, osazenstvo tramvaje se komplet otáčí, jestli to dítě náhodou nevraždí a ona si v klidu píše SMS nebo si čte nebo řekněme hází na všechny strany okouzlující úsměvy... a to není smyšlená konstrukce, to jsem mnohokrát zažila... sorry, to mi přijde neohleduplný až až.