Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Damilo,
nemám na to žádný recept, chápu že s tím dítětem musí jet ven, k doktorovi, na úřad, např.; můj syn jako mimino neřval a nemusela jsem to tudíž řešit.
Nejsem pediatr, ani pedagog, ani psycholog ne. Myslím si ale, že bezdůvodně neřve prakticky žádné dítě. Zákon akce a reakce. :o) U syna jsem se snažila reagovat na to, co mu zjevně vadilo. Ono mu toho moc nevadilo, pravda, ale např. nesnášel zavinovačku, tak v ní prostě nebyl. Neměl rád omezení v pohybu, jakékoli, tak jsem ho neomezovala.
Dovedu si představit, že nějakému kojenci prostě může VADIT samotný pobyt v MHD. V létě smrad, třeba. Hluk, hodně lidí, otřesy tramvaje, jízda autobusu. Kolik větších dětí nebo i dospělých špatně snáší výpary benzínu, dělá se jim špatně v autě - proč by mimino nemohlo mít podobné pocity? Asi bych se pokusila to nějak "vysledovat". Řve dítě jen v MHD, bude řvát stejně, když bude v kočárku v parku? Jak reaguje na ten či onen podnět?
Řev je jediný komunikační prostředek, který mimino má a tak ho používá. Proto, aby upozornilo, že mu něco chybí nebo se mu něco nelíbí. A já jako rodič bych měl přijít na to, co to je.
Konkrétně v tom MHD, pokud bude dítě řvát, tak já jako matka jsem jedinej člověk, na kterýho bude reagovat, když se cítí špatně. Já mu mám dodat pocit, že jsem s ním, že ho vnímám, reflektuju jeho potřeby. Mluvím na něj, dotýkám se ho, když to jde, tak ho vezmu z kočáru, třeba chce cítit moji blízkost, třeba je zmatené, že mezi tolika lidmi necítí "pach" matky. No tak ho budu nosit v šátku nebo v klokance. Každá situace má řešení. Mám takový heslo -
Problém jako takový neexistuje, existují jen lidé, kteří se nedovedou v daných podmínkách adekvátně zachovat. :o)