Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Mám úplně stejné zkušennosti jako ty, první syn jako mimi pořád řval, řval doma, ve dne i v noci, řval v kočárku, ale musím říct, že se to upravilo, když v kočárku začal sedět, pak stát. Když začal v půl roce lézt a pak chodit, bylo z něj zlaté dítě. Předtím jsme si mysleli, že trpí kolikami(24 hodin) a pořád jsme zkoušeli řešit jídlo,jestli mu po něčem není špatně atd. Teď si myslím, že se prostě nudil, dokud jen ležel.
Druhý syn byl tak hodné miminko, nevěřila jsem, že takové děti existují, krásně spinkal, papal, vůbec nebrečel, bohužel se to v půl roce také obrátilo a teď zlobí jako čert, pořád fňuká, nepustí se máminy sukně.
Nejdřív jsem taky hrála před lidmi divadýlko, zkoušela ho uklidnit, dávala mu pít, vyndavala ho z kočárku...Pak jsem se na to vykašlala, i když to někdy byly nervy! Pozorovala jsem totiž na ostatních, že líp vypadá máma, která nechá dítě řvát a vůbec ji to nerozhází, prostě děti občas řvou, než máma, na které je vidět, že je psychicky úplně vyřízená, zkouší všemožně dítě uklidnit a vůbec se jí to nedaří.
Neni to s dětmi jednoduchý, ještě teď mám někdy stavy, třeba když nakupujem, že nemám daleko k pláči nebo k tomu, seřezat je na jednu hromadu, naštěstí se občas umím trochu ovládat.