Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Báro,
"musím" pro mne konkrétně znamená třeba k dětskýmu doktorovi do poradny, kam jít bez dítěte je jaksi zbytečná cesta. :o) Přesněji řečeno, nemusím já, ale někdo by tam s ním asi zajít měl. :o)
Se mnou je to v tomhle ohledu těžký, já zastávám názor, že člověk musí akorát umřít, když už se narodil, a všechno ostatní může. Psycholožka mi nedávno řekla, že si všechno v životě racionalizuju - takovým tónem, jako že je to špatně - nevím, možná to je "špatně", ale mně to vyhovuje. Nedělám nic, co dělat nechci. Dost lidí mi tvrdí, že to takhle nejde, jenže mně to jde už skoro 33 let. Tudíž některé tvoje "musím" je pro mne osobně nepochopitelný, protože já bych to prostě neudělala. Obecně to asi chápu, jasně, tak to člověk udělá; konkrétně ne, nevím co by mne mohlo donutit udělat něco, co nechci, co mne nebaví, ničí, vyčerpává. Tzn. nechodila bych se řvoucím dítětem nikam, kam by se dalo dojít bez něj nebo kam by s ním mohl dojít někdo jinej. Nebyla jsem ani jednou na procházce s kočárkem, protože to považuju za naprosto příšerný, za totální ztrátu času. Prakticky nikdy jsem nebyla s batoletem na pískovišti nebo dětským hřišti, ze stejných důvodů. Možná kdybych měla notebook, tak by se to dalo. :o)
Ale to je fakt věc přístupu, každej jsme jinej, jenom píšu za sebe samotnou - uznávám, že se svým přístupem "zvířete z lesa" jsem asi trochu exot, ale holt jsem se takhle narodila. :o)