Bobe,
pozor, to není pravda. Mě děti bavěj, když se s nima dá ad jedna rozumně mluvit a ad dvě blbnout. :o)
Což je tak trochu opačný přístup k tomu většinovému - aspoň tady na Rodině.
Já opravdu NEVÍM, co je zábavnýho na utírání zadečku nebo bezcílným bloumání po parku a drncání kočárem, chápu že se to má/musí, ale netuším, co by mě na tom mělo bavit. Jediné, co mne napadá je, že někoho prostě baví mateřství jako seberealizace KOMPLET. To možná. I když, znám i holky se dvěma, třema dětma, všechny chtěné, a ani jedna mi ještě nesdělila sladký tajemství, že by ji cokoli z rutiny kolem dětí bavilo. Všechny to dělají, protože prostě musí a nikdo jinej to neudělá.
Takže není pravda, že by mne nebavily děti - nebaví mne otupující, stereotypní manuální úkony kolem nich. Ve chvíli, kdy jsou schopné samostatného myšlení, baví mne celkem dost. :o)
Předchozí