Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Milko, náš první byl to samé, co Váš druhý. Já jsem si to podruhé užívala s hodnou holčičkou. Brečela tak normálně, běžně. Ale poprvé byl klid, jen když jsem syna nosila, houpala oběma rukama a jednou rukou jemně naplácavala přes plínu na zadeček. Což nešlo dělat celý den.

Pro Monty: chápeš, že tímhle způsobem se s dítětem cestovat nedá a že někdy jsem do té lékarny nebo potravin prostě musela?
Jednou si to slízla i moje mamka. Vezla mi syna z hlídání (byla zlatá, jinak bych se zbláznila), byla zima a tma už od čtyř hodin odpoledne. Syn, jak jinak, řval a dvě dobré důchodkyně si neodpustily poznámky, že: "To se to sedí u kafíčka, jede se domů za tmy (asi pět odpoledne) a dítě se nechá řvát hladové a nevykoupané. No jo, ty mladý matky." Chudák mamka, bylo jí přes padesát dost se jí to dotklo. Hlavně už nepiš, že takových dětí moc není, to nepotěší:o))).

E.