Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Hm, ano, každý jsme jiný. A nejspíš každý žijeme v úplně jiném světě. Já například neznám v reálném životě žádné ženy s dětmi, které by jim 24 hodin denně vymýšlely program a "věnovaly se jim". Dokonce znám spíš takové, které se jim "věnují" podstatně kratší dobu denně než já a to je co říct, když dle příspěvků zde jsem vyvrhel společnosti. :o)
Syn byl dneska s jednou tetou na chatě u Sázavy. Jezdí tam rád, má tam kamarády, s tetou se pokaždé "vyřádí", konkrétně tahle teta si ho bere cca 2x do týdne a chodí s ním po nejrůznějších akcích (planetárium, botanická zahrada, ZOO, Národní muzeum, Bambiriáda apod.). Já totiž musím pracovat, aby měl chlapec co jíst, do čeho se oblíkat, aby bylo z čeho platit školku, kroužky, aby měl hračky, knížky a tak dále. Mně na něj nikdo nedá ani "vorla". To, že v sobotu sedím u PC znamená, že pracuju a při práci odskakuju někam na net, což sice užírá čas k práci, ale je to holt takový můj nepěkný zlozvyk.
Když se vrátili, šel se vykoupat, umyla jsem ho mejdlem, protože byl zpocený a smrděl, pak se chtěl koukat na Piráty z Karibiku, ale bál se u toho, tak jsem s ním šla vedle do pokoje, hráli jsme si, povídali, pak jsem mu přečetla nějakou knížku o dinosaurech a šel spát. Nezavřela jsem ho do krabice od televize ani neslepovala izolepou. Dokonce ho ani nebiju.
Já nevím, co děláte s dětma vy, pokud chodíte do práce. Pokud ne a jste na MD, tak představu z okolí mám (sama jsem na MD nebyla), ale sakryš, ty moje kamarádky na MD se dětem věnujou opravdu intenzivně. Děti si hrajou samy, když jsou malý, tak v postýlce (ohrádce), když jsou větší, tak v pokojíčku. Ale jak říkám, každý jsme jiný a já zjevně žiju v úplně jiné realitě.