Kudlo, diky. Zrovna jsem chtela neco podobneho napsat. Tak vyhorcene situace jak popisovala autorka jsem nezazila ani s jednim klukem - takze nemuzu soudit.
Zrovna vcera se mi stalo pri nakupu. Martin se desne vztekal u kasy (v golfacich), nez jsem zaplatila, mluvila na nej stara pani, co uz mela zaplaceno. Chtela mu sahat na ruce - stacilo s usmevem rict: "To se mu moc nelibi ani od mamy...". Zaplaceno, uffff... tak jsem pani podekovala a kdyz jsem videla, ze se chce dal bavit (ja nemela moc naladu), tak rikam: "Taaaak, Martinku, jeste pojdeme do lekarny, do...., udelej pani papa"...
a vsechno v klidu a s usmevem a jde to...
a jak uz tady bylo mnohokrat receno: Nevime, jake(jaci) budeme my, tak radsi nesudme...
Předchozí