Ivule,
Ja jsem take psala, ze nemirim to nikomu konkretne. Vychazela jsem spise z "teoretickeho ramce" diskuse. Totiz diskutery se rozdelili na dva tabory. Monty a co. mluvila z filantropickeho hlediska, ze duchodnum patri pochopeni, a to i ve pripade, kdyz jejich jednani je mimo, Bob a co. o tom, ze musime chranit deti, kteri take maji svoje city a prava. Jsem chtela dodat neco, co v pohledu Monty bylo uz obsazeno ale nezdurazneno: ze kdyz se nejaky starsi obcan se odbyva neprilis citlivym zpusobem, ublizujeme ne jen jemu, ale svemu diteti a potencialne i sami sobe. Jiste ze jsou hranice, co si mame nechat libit, a vlastni prostor je neco, co patri k moderni mentalite, ale zaroven existuje potreba naucit deti umeni elegantne pohybovat se v socialne pestrym svete a v nim prezit jako zrale socialne citlive bytosti. Ze to casto se tak nedeje, je muj postreh ze zivota.
Předchozí