Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Ráda bych také přispěla. Z manželova prvního manželství máme u sebe dvě děti (7,5 a 6let), u nás jsou rok a čtvrt, můj první potomek se chystá kouknout na svět přibližně za měsíc. Přímo naproti našemu bydlišti je domov důchodců, jak o tam vypadá při hezkém počasí asi nemusím psát:-)). Nic proti nim nemám, většinu z nich znám, pracovala jsem sedm let jako prodavačka v obchodě nedaleko, člověk vždy prohodil pár slov. Ovšem ty pohledy některých z nich se opravdu nedají přehlédnout....Mladá maminka(29), dvě děti ve školním věku a k tomu s bříškem, připadám si občas jako exot. Komentáře při cestách dětí do školky(klučina dostal odklad), se nedají přeslechnout, koukají se na mě jako na "robota na děti"(nejen důchodci). Pak se dozvíte, že sami jsou ze čtyř, pěti dětí....Jistě, dřive byla jiná doba( mezi námi v každé době je něco), ale nikdo nemá právo upírat mi (nám) mateřství a radost zvlastního dítěte. Občas mívám snahu při hovoru rodinnou situaci objasnit.....nicméně proč bych se měla cítit provinile? Pravda, občas uvažuji, že bych v budoucnosti ráda ještě jednoho vlastního sourozence pro mého mrňouse, to už ovšem raději ani neříkám nahlas.( Je to dost náročné už teď, až se mimčo narodí nemluvě, nejen po stránce fyzické, psychické o ekonomické nemá cenu se ani zmiňovat, to ví každý.) Rady "starších" si ráda vyslechnu, ale snažím se vychovávat děti s rozumem, přehnané reakce "aktivních" důchodců ignorovat. Ne nadarmo se říká, že důchodce se vrací do dětských let:-)) ( Snad se neurazí)