Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Mili,

to je pěkný příběh "z druhé strany". Je vidět, že není třeba být starý, abychom si zažili, jaké to je, mít potřebu něhy vůči cizímu dítěti... (K té zkušenosti bych jen podotkla, že my dospělí máme se smrtí daleko větší problém než děti.)

Myslím si, že tady jde ale hlavně o to, abychom se navzájem respektovali, uměli vyjít vstříc jeden druhému. Starý člověk, pokud není nějak mentálně postižený, je přece stále dospělý člověk (ano, byť často má blíže k onomu dítěti :-)). A každý dospělý by měl jednak chápat obavy rodičů o jejich děti, jednak respektovat osobnost dítěte - byť teprve ležícího v kočárku. Není nic jednoduššího, než se zeptat rodičů či přímo samotného dítěte (podle věku), zda se můžu něco zeptat, zda je mohu pohladit po vláskách. A v případě zamítavé či jen rozpačité reakce tuto svou touhu potlačit. Nebo nechce-li si povídat dítě, třeba bude chtít maminka. A pokud ani ta ne, tak se omluvím a jdu si dál po svých.

Dítě má právo na svoje NE a NECHCI, stejně jako na preventivní bezpečnost v kontaktu s potenciálně nebezpečnými lidmi. Vnímám jako menší zlo deset "uražených" osamělých stařenek než jednoho neodmítnutého úchyla apod.

A ještě něco:
TAhle společnost je děsně odlidštěná, zmizela tradiční vícegenerační soužití, vzrostlo sebevědomí a individualismus nás mladých, roztáhly se nůžky mezi světy dětí, rodičů a prarodičů. Prokazujeme si málo lásky, neumíme být k sobě "tak akorát" otevření, snažíme se vystříhat fyzického kontaktu. A přitom po něm mnohdy sami toužíme, každý v jiné podobě a míře. Vím, o čem mluvím. Sama kolikrát zjistím, jak moje vlastní máma prahne po tom, abych ji objala a pohladila, jak málo pamatuju na to, že babičku musím pořádně přivítat - včetně objetí, pohlazení, pusy (i když mi to zrovna není po chuti). A současně jak problematický vztah mám k manželově mamince - u té mám problém se jí byť jen podívat do očí... Mám se stále co učit... Proto díky za všechny vaše příspěvky - i za ty, s nimiž nesouhlasím, protože mi umožňují zamýšlet se, vciťovat se, promýšlet, co bych já na Vašem místě...