Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Mám dvě vnoučata, malá, ale jinak se za "babičku" moc nepovažuji. Ráda tančím, i rychlé tance jako je samba, jive apod.a jezdím na běžkách a na kole. Mé matce, která je tudíž prababička, je 78 let. Myslím, že se též do kočárků nevrhá a matky neotravuje, i když občas s nějakou promluví, ale protože pořád ještě jí to docela myslí, tak se žádné vysloveně nevnucuje. Já se maximálně na cizí dítě usměji, ale hovory nezapřádám. Maximálně někde na pískovišti a to většinou jen v případě, že třeba ta mladá maminka začne sama, když si moje vnoučata a její děti hrají apod. Jsem sice hodně komunikativní, ale s cizími lidmi prostě hovory zásadně sama od sebe nezačínám. Naprosto chápu, že je velice nepříjemné, pokud se cizí lidé vrhají na děti, sahají do kočárku apod. Vzpomínám si, když byla moje dcera miminko,tak na každou cizí babku, která se naklonila nad kočárkem, se smála, všichni říkali - to je roztomilé miminko. Ale nevzpomínám si, že by na ni někdo sahal. To bych taky asi zarazila. Jinak ale nikdy bych nebyla hrubá na nějakého starého člověka, který by jevil zájem o děti, byť by mě to už obtěžovalo nebo rozčilovalo. Vše to chce s citem, jemně, na starou opuštěnou babku či dědu bych se určitě neutrhla, ale třeba bych s úsměvem rychle ukončila rozhovor a odešla apod. Prostě vyřešit situaci s citem. Všichni budou jednou staří a někteří i opuštění...Já jsem z hlediska těch třicetiletých už samozřejmě taky stará, i když se tak nepovažuji. Ale staří a opuštění, to mám na mysli tak věk začínající kolem 70. Posuzuji to podle svých rodičů, kteří do 75 let jezdili na kole a na dovolené, i k moři a teprve když otci přišla osmdesátka, stal se z něj skutečně starý vetchý dědeček, z mámy se tedy stala babička o pár let dřív, kolem těch 75.A teprve nyní, když je mámě 78, občas od ní slyším, jak si povídala s nějakou maminkou s kočárkem, tak jen doufám, že to bylo "dobrovolné" z obou stran..Oni ti staří lidé se fakt občas cítí opuštění, i když mají rodinu, jenže ta rodina bydlí jinde, členové chodí do práce a nemohou tam být každý den, je to prostě těžké.