Přidat názor k článku Anežku má člověk v životě většinou jen jednu

Článek je moc hezký.
Já jsem také odjela ve dvaceti na rok a půl do Anglie(au pair).Myslela jsem si, jak tam budu v pohodě a upozorňovala jsem, jak moc psát nebudu, že nebudu mít čas apod. A dopadlo to tak, že ze začátku než jsem si zvykla, jsem byla šťastná za každý dopis, který mi od rodičů přišel :-))
Jinak můj tatínek už nežije, zemřel před osmi lety na rakovinu.Co já bych dala za to, aby tu aspoň na chvíli byl a popovídali jsme si a uviděl by vnoučky a ...
Jen jsem chtěla říct, že Anežka by se mohla ozvat častěji( a tatínkovi který dovede o svých dětech takhle krásně psát vůbec :-))) za to nic nedá.