Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

To je ono, nečekáš, že tě pochopíme? Já tě chápu, nutné je ale pochopit i jiný názor, jiný postoj k věci, který vyplývá z naší povahy. Já jsem typická samotářka, nestojím o žádné kontakty s lidmi, působím asi velice nepřístupně a trvá mi dlouho, než se s někým sblížím. Jsem ovšem velice zdvořilá, někdy až přehnaně. Můj syn je naopak velice komunikativní, takže většinou zapřede rozhovor, já počkám až ho dokončí, nechci ho učit nedůvěře.Na druhou stranu ho důsledně učím, že pokud je sám, s cizími lidmi se bavit nesmí. Bohužel nemohu žít v iluzi, že vtéto době a v tomto místě je pro něj bezpečno. Nechci, aby se stal snadnou kořistí pro kohokoliv, zloděje, nebo úchylného člověka. Článek v úvodu byl asi zaměřen proti komukoliv, kdo obtěžuje, je fakt, že osamělí důchodci to dělají dost často, ale je fakt, že i oni musí umět respektovat přání a postoj matky, která je odpovědná za výchovu a bezpečí svého dítěte a nikdo nemá právo jí něco vyčítat, protože jen a jen rodiče ponesou důsledky své výchovy.