Mě nikdo dítě z ruky nerval, ale stalo se nám, když jsem byla na procházce s tehdy 4letým synem, že po něm jedna stará paní (Jak jsem se později dozvěděla, ne zcela psych. v pořádku), požadovala, aby jí daroval plyšáka, kterého měl s sebou a úplně nového, od Ježíška. Ona to nemyslela vážně, ale mluvila hrozně srdcervoucně (jak zlobila a pod stromek nic nedostala)a on jí ho s pláčem začal podávat, V tu chvíli jsem už zasáhla, řekla jsem, že plyšák je jeho a nikomu ho dávat nemusí a nebude. Doma jsme si pak o tom povídali a hráli si na to, že někdo po něm něco chce a jak on ho rázně a slušně odmítne.
Předchozí