Měla bych takovou hloupou radu, zkuste o té nehodě doma žertovat, i když je to těžké.
Když byli malému 3 měsíce, nesla jsem ho v šátku, podjela mi na svahu noha
a už jsme oba letěli. Mimino se praštilo do hlavy o kámen a už nás vezla rychlá záchraná do nemocnce. Já měla tělo samou modřinu, nemohla jsem hýbat nohou a naraženou ruku, malej jenom zoufale plakal a měl obrovskou bouli na hlavě. Navíc na mne vrhly ještě v nemocnici babičky, že vždycky říkaly, že je šátek nebezpečný a takové ty řeči. Naštěstí to dopadlo dobře, ale přestala jsem se klepat až po pár týdnech, až začal manžel rozvíjet teorie o praštěném dítěti. Teprve až jsme se tomu zasmáli, trochu se mi ulevilo. Takže radím, zkuste o tom vtipkovat, trocha černého humoru a možná se ti uleví. :-))))
Předchozí