Přidat názor k článku Popálení na duši

Tvé pocity plně chápu. Stalo se nám něco podobného. Tehdy bylo dceři 14 měsíců a teprve začínala chodit. Ten den jsem byla doma sama s dcerou a kocourem. Chystala jsem se s dcerou na nákup, vytahovala jsem těžký kočár, hlídala, aby mi neproběhl kocour ven a nechala jsem dceru chvilku bez dozoru. Byl to okamžik. U dveří do sklepa byla neuklizená zavařovací sklenice, kterou měl manžel měl ráno před odchodem do práce odnést do sklepa (a já na ní v tu chvíli také zapomněla). Ve chvíli, kdy se mi podařilo dostat kočár po schodišti ven, jsem uslyšela ránu. Dcera se sklenicí v ruce ťapkala za mnou, zakopla, spadla. Sklenice v její ruce se roztříštila o dlaždice a rozřízla si ruku. Všude byly střepy a spousta krve. V tu chvíli mě napadlo jediné. Popadla jsem malou, v koupelně jsem jí přikryla ránu plínami a letěli jsme na chirurgii. Zdravotní středisko máme naštěstí blízko, hned v sousední ulici a paní doktorka nás vzala také hned. Ale na šití si musela pozvat ještě další tři sestry ze sousedních ordinací, jak byla malá v šoku a mlela s sebou. Mě vyšoupli z ordinace a teprve v čekárně jsem se rozklepala.
Dnes už na to vzpomínáme s úsměvem. Dcera (teď už 9 let) má dodnes na ruce jizvu a hrdě se s tím chlubí, ale my s manželem jsme si ještě dlouho potom vyčítali naši zapomětlivost a nepozornost.