Viki, Tvůj příspěvek mě opravdu pobavil. Moje děti vypadají, jako kdyby rostly celý život v pralese a jakákoli snaha o formování se míjí účinkem, pokud jsou nablízku rodiče, prostě se často chovají jako šílenci. Ale jsou-li někde bez nás a zaplať pánbu i ve škole se jeví jako slušně vychované. Nám, rodičům ale předvádějí, asi, abychom nevyšli ze cviku docela pěkné scénky. Jediné řešení je ignorovat. To ale nelze vždy. Někdy to obtěžuje okolí, někdy je třeba něco stihnout (třeba odejít do školy a práce), tudíž na čekání až dozuří není čas. Gratuluji Vám, rodičům k tomu, že Vaše děti jsou tvárné a podařilo se Ti je vychovat k obrazu svému. Mě se to prostě nepodařilo, i když postupy, které jsem použila (až na nasekání na zadek - u nás to většinou bylo 1 důrazné plácnutí, ale to je detail) se těmi Tvými v zásadě vzácně shodují. Ale všechny děti nejsou stejné a žádná rada není univerzální....
Předchozí