Moje výchova se v mnoha ohledech podobala tomu, co proběhlo u dobře vychované holky, akorát že jsem nebyla dost poddajná, tak občas nastupovaly drsnější metody. Vůbec mě to nenaučilo, že mám něco dělat, protože je to "dobré" - jen to, že je otec momentálně v pozici silnějšího. Jo vlastně ještě to, že zneužívat pozice silnějšího mi přišlo jako sviňárna.
Bohužel nemůžu říct, že bych svého syna nikdy v životě nepraštila, ale spočítala bych to (za poslední cca čtyři roky, kdy jsem o tom začala víc přemýšlet) na prstech jedné ruky. Mrzí mě, že jsem to nezvládla jinak. Taky si myslím, že dítě není pes:-(((.
Předchozí