Přidat názor k článku Popálení na duši

Musím říct, že mě karatelský tón některých komentářů hodně štve. Samozřejmě, že by člověk neměl žehlit, když má akční batole. A samozřejmě by neměl stavět horkou kávu na ubrus, když má dítě pod stolem. Asi to ví skoro každý - a proto nejsou ve většině rodin vážné popáleniny na denním pořádku. Ale neexistuje člověk, který by v životě jedinkrát nevypnul, jedinkrát neudělal chybu. Třeba ji autorka předchozího příspěvku taky udělala, ale naštěstí k ničemu nedošlo, tak o tom třeba ani neví - a teď kritizuje. Opravdu jste se, milá Martino a milá Madelaine, nikdy ani na okamžik nevzdálily z kuchyně, když jste měly zapnutou varnou konvici nebo hrnec na kamnech (stačí přistrčená židle a je zle). Opravdu jste nikdy nenechaly dítě na chvíli samotné v koupelně (ona to nemusí být vařící voda, stačí naplno puštěný kohoutek). Opravdu máte zaslepené všechny zásuvky a Vaše dítě dodneška neví, že si záslepku může odloupnout nožem - a pokud to ví, chodíte za ním jako stín a hlídáte, aby to nezkusilo? Opravdu se Vaše dítě nikdy-nikdy-nikdy nemůže dostat k sirkám nebo k zapalovači? Jestli jste čtyřikrát s čistým svědomím odpověděly ANO, musím Vás obdivovat, protože něco takového by bylo nad mé síly. (Jak to udelám, když mám na plotně knedlíky v hrnci a starší syn chce utřít zadek? Vyleju vodu i s knedlíky do dřezu? Podle Vás asi jo. Protože i když toho mladšího beru na záchod s sebou, nemám záruku, že se mi - jednou jedinkrát - nevytrhne a nedosprintuje do kuchyně o vteřinu dřív než já. A vteřina stačí.)
Musíme na to myslet a musíme si desetkrát denně připomínat, že je třeba si dávat pozor. Proto jsem za tenhle článek vděčná a přeju Jodie, aby zmizela jizva na ručičce i jizva na srdci, aby všechno bylo jako dřív. Ale vyčítat jí, že "neměla žehlit, když to přece ví", je vrchol pokrytectví.