Přidat názor k článku Císařský řez na přání

ahoj Kiki, nechci tě vůbec soudit, nemám na to právo, ani nikdo jiný, myslím, že nikdo z nás kdo nemá takový panický strach se neumí prostě do tebe vcítit. Chci ti jen říct můj příběh, třeba ti to k něčemu pomůže....Já do svých 29 let měla taky úplně jiné starosti než pořídit si dítě, škola, kariéra, bydlení, taky nějaký to užívání si života konečně po studiích a s nějakoutou korunou, protože jako student jsem na tom byla dost špatně...Když už jsem zdá se všechno měla a všichni kolem mě těhotněli nebo už měli děti, řekla jsem tak teď bych to mohla zkusit i já. Do té doby jsem se jen smála řečím, že už nejsem nejmladší, že to třeba taky nemusí jít atd., prostě jsem si říkala, proč zrovna u mě by to nešlo...Takže v mých 29 letech jsme to začli zkoušet, kupodivu to šlo hned a já oslněna svými úspěchy jsem si říkala, když člověk chce, všechno jde, jaké bylo moje procitnutí když jsem jako ty v 8 tt potratila, zhroutil se mi svět, najednou touha po dítěti byla daleko silnější a já si začala uvědomovat na co mi jsou různé věci, kariéra,když dítě mít třeba nikdy nebudu, za krátko jsem otěhotněla podruhé a potratila opět, bylo to nejhorší období mého života a já se nedokázala radovat z ničeho a v tu dobu jsem si uvědomila, že bych za dídě dala cokoliv i 10 let svého života, klidně bych proležela těhotenství v posteli s nohama nahoře celých 9 měsíců jen mít svého uzlíčka, absolvolvali jsme různá vyšetření a nic kloudného z toho stejně nebylo, bohužel po přečtení mnoh mnoha studií názorů a textů jsem zjistila že ten nepřítel je opravdu asi můj věk, prostě vajíčka 30nic už nejsou to co 20tek a v tomto věku jsou potraty velmi častá věc, nehledě na problémy s otěhotněním, je to bohužel fakt, který jsem si do té doby neuměla přiznat a jak já si nadávala, že jsem byla tak sobecká a to miminko neměla dřív.Chci ti jen říct, že ten potrat u tebe s největší pravděpodobností nebyl psychická záležitost a problémy u tebe mohou být také dále, jestli je ti přes 30 s těhotenstvím bych opravdu neotálela, tady už jde o měsíce. Někdo se mi možná bude smát, že rodí i 40nice a je umělé oplodnění, bohužel se píše jen o těch šťASTNÝCH, kterým se to zázrakem povedlo. Já jsem momentálně po třetí těhotná, překonala jsem ty kritické potratové týdny a viděla své miminko na utz a byl to ten nejkrásnější zážitek v životě, strach mám neustále strašný, jestli se něco zase nepokazí, ale je to strach o mimi, vůbec ne o mě, já přežiju cokoliv, hlavně když budu mít zdravé děťátko. Snaž se co nedříve otěhotnět až to své mimi začneš cítit v bříšku, možná to uvidíš všechno jinak a jak už tady bylo psáno, v dnešní době lze všechno zařídit, být tebou klidně si ten císař zaplatím. Já osobně bych zase na psychoterapii moc nedala...ale je to jen můj názor. Hlavně těhotenství opravdu teď neodkládej až podle tebe přijde ten vhodný čas, může být už na všechno pozdě....:-(