Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Ahoj,
popíšu ti, jakým způsobem se mi podařilo překonat strach z porodu. Třeba ti to aspoň maličko pomůže. Naprosto tvůj strach chápu. Porodu jsem se vždycky bála. Možná ne tolik, jako ty, ale bála jsem se. Hodně. Smířila jsem se s tím, že rodit nejspíš nikdy nebudu, že si děti prostě adoptuju až mi bude tak 35, budu mít kariéru, procestováno kus světa a hromadu pěněz.:) No a najednou jsem v nějakých 25 letech, jěště na vysoké, zjistila, že jsem těhotná. Naprosto jsme to neplánovali, nicméně jsme byli strašně šťastní, že budeme mít miminko.

Mě pochopitelně po pár dnech zachvátila panika, že to dítko budu muset nějak porodit. Můj muž pro to měl pochopení a snažil utěšit řečmi typu: porodí každá, tak proč ne ty. Některý rodí i víckrtát, tak mi neříkaej, že je to taková hrůza, když do toho jdou znovu. Víš, v jakých budeš rodit podmínkách? Co by dalo 90% ženských na světě za naše porodnice. Porodili i v pravěku, tak ty to taky zvládneš s epidurálem a hromadou doktorů. Případně ještě: tak na to prostě nemysli a máš to. Jistě si dokážeš přestavit, že tyhle řečí moc nepomůžou. Snažila jsem se ho přesvědčit, že by se mu taky nelíbilo vyčůrat tenisák. S tím sice souhlasil, ale celkově to situaci nijak nepomohlo. :)

Na porod jsem se snažila nemyslet. Moc to nešelo, bála jsem se čím dál tím víc. Celý život jsem se snažila porody prostě neřešit, abych se nějakého případného porodu nebála jěště víc, protože bych měla hromadu informací o tom, jak moc to bolí atd. Potom, když jsem byla těhotná, mě nějak napadlo, že si přečtu, jak to vlastně všechno probíhá. Nejdřív jsem teoreticky nastudovala, co se děje v které době porodní a potom jsem našla nějakou americkou stránku, kam rodiče dávali svoje fotky a videa z porodů a přikládali k nim svůj popis. Hromadu jsem jich přečetla a prohlídla a potom jsem najednou zjistila, že se už bojím daleko míň. Předtím jsem se báloa, protože jsem nevěděla do čeho jdu. Potom jsem prostě měla spoustu informací. Věděla jsem kdy co bolí, co všechno doktoři s maminkou dělají a hlavně jsem viděla, že najednou drží miminko a že jim to stálo za to.

Viděla jsem, že některé maminky to ani moc nebolí. Rozhodla jsem se, že mám skoro ve všem v životě docela štěstí, tak budu mít i u porodu a nebude to moc bolet. Respektive bolet to bude, ale bude se to dát vydžet. Tohle jsem si vsugerovala. No a asi úspěšně, protože přesně tak to bylo. Nerodila jsem císařem, ale běžným způsobem. Po celý první porod jsem byla naprosto v pohodě, ani to moc nebolelo. Potom, asi hodinu před koncem, jsem si raději nechala píchnout epidurál, protože jsem si říkala, že ta bolest někdy přijít musí. Díky epidurálu nepřišla. Mimiko mělo ale nějaké problémy s kyslíkem a já jsem si říkala, jestli to nebylo náhosou právě tím epidurálem, kvůli tomu, že jsem pak měla míň časté kontrakce.

Další dvě děti jsem tedy raději porodila bez epidurálu. Poslední hodinka sice byla náročná, ale taky se to dalo. Teď jsem těhotná znovu, za 14 dnů mám porodit a jsem úplně v klidu. Každopádně věřím tomu, že mám pohodové porody díky tomu, že věřím tomu, že takové budou. Dostatek informací před prvním porodem tomu opravdu hodně pomohl. Dokázala jsem si pak sama sobě vsugerovat zhroba to, co by mě nejspíš řekl ten psycholog. Takže dopručuji si něco přečíst, nastudovat, kouknout na videa.

Každopádně si myslím, že nemá cenu to lámat přes koleno. Zkusila bych moji výše popsanou osvědčenou metodu :). No a když ti nepomůže toda, tak císař na přání existuje. Stačí psychiatra přesvědčit, že máš fobii z porodu, což ty asi máš. Nejdřív se tě té fobie bude snažit zbavit, ale když to nepůjde, tak od něj dostaneš o tom potvrzení a v porodnici ti ho potom musí císaře udělat. Kamarádka to přeně takhle měla. Nemusela ani nikoho podplácet. Jeden psychiatr jí to potvrzení sice nedal, ale jinde pochodila. Doktory můžeš měnit jak často chceš, takže stačí najít toho, co ti to napíše. Být tebou, tak to ale zařídím ještě před těhotenstvím. Nemá přece cenu miminko a sebe po čas těhotenství stesovatstrachem, že to u toho psychiatra třeba neprojde a skončit špatně, jak když jsi byla těhotná minule.

Tak přeju ať všechno dobře dopadne a budeš mít hodně zdravých dětí. Oba si je zasloužíte. Ty tím, kolik jsi schopná pro ně objetovat, i když máš strach z rození dětí a manžel za úžasnou trpělivost.