Přidat názor k článku Anežku má člověk v životě většinou jen jednu

Čtu po sobě příspěvek a ještě dodávám, že za vnoučaty jezdím každý pátek rovnou z práce, dcera si aspoň v klidu může udělat velký nákup, který se dvěma malými dětmi je trochu složitější. A pokud odjedou v létě na dovolenou a nevidím je třeba víc než dva týdny, již jsem nervózní, zda jsou v pořádku. Jak člověku přibývají roky, tak skutečně obvykle má víc starostí o potomky. Taky je naprosto normální, když hlídám vnoučata, mám mnohem větší strach, aby se jim nic nestalo, než když jsem měla v útlém věku děti. Je to nejspíš tím, že mladý člověk si vůbec nepřipouští, co se může stát ve zlomku vteřiny, stačí se otočit, dítě spadne do vody(to se stalo v zimě dceři s vnukem, naštěstí ho ihned vytáhla - čilé děti aby člověk snad přivázal za nohu...), nebo dítě náhle spadne ze skluzavky přímo na hlavu, přičemž předtím na ní jezdí několik dní naprosto bez problému (též jsme zažili a nebylo to tím, že by člověk děti nehlídal, naopak). Proto možná taky jsou-li starší rodiče, jsou úzkostlivější a děti méně samostatné, i když to nemusí být pravidlem. Moje děti byly velice samostatné, neb jsem je měla ve 21 a 22 letech a měly velkou volnost, dnes si říkám- mít je ve 40, měly volnost tak poloviční, pořád a všeho bych se bála. Tehdy také ale nehrozilo tolik nebezpečí jako v současnosti, kdy již na základní škole jsou děti ohroženy drogami apod., toho jsem byla naštěstí ušetřena.