Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

souhlasím, myslím, že jste mne mnohé nepochopily a má slova nafoukly do obludných rozměrů. Kdo že dal v osmi měsících své dceři facku? Možná byste si měly ještě jednou přečíst, co jsem opravdu napsala. Nevím jak vaše děti, ale moje ještě v 8 měsících nosily plínečky a při této "kauze" dostala má dcera po zadku a to přes plínečku, prosím pěkně. A pokud chcete, rozvedu to ještě víc (myslela jsem si, že to není třeba, ale to jen, abych uvedla věci na pravou míru): protože do té doby jsme nemuseli s dcerkou nic řešit, stačilo opravdu jemně plácnout a přitom jí se zamračeným výrazem a mírně zvednutým hlasem říci, že toto už dělat nebude. Znamená to snad, že jsem ji seřezala? Zmlátila? Týrala? To snad ne. Čtěte prosím, co je opravdu napsáno. A pokud se týká trestání bez afektu, kolika z vás už bylo líto, že jste se nechaly unést vlastním vztekem? Ono totiž někdy, když se snažíme zachovat chladnou hlavu někdy k trestu ani nedojde. Stačí se uklidnit a člověka pak lépe napadne, jak se věc dá řešit domluvou. Pokud trestáte v afektu, je to dle mého názoru horší. Nedělejte prosím ze mne matku, která řeže své děti denně. Vařechu jsme nepoužili už několik týdnů, nebyl totiž důvod. A když, tak vždy plácáme jen jednou. Za opravdovou neposlušnost, která by mohla mít vážné důsledky v životě našich dětí. Určitě ne kvůli věcem, jako je rozlité kakao na koberci nebo rozšlapané křupky v obýváku. Howgh.