Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Už jsem se ptala výše, ale nikdo na moji otázku nezareagoval, tak to přetiskuji ještě jednou sem:
Nechci se Viki zastávat, ale jak jste dali takto malému dítěti na srozuměnou, že něco nemá dělat? U nás zabíralo jedině důrazné plácnutí, ale opravdu důrazné (i vařečkou). Podruhé většinou stačilo jen říci vařečka - nabo heslo "sekačka"- plácnutí a děti už to neudělaly. Sice jsme to Dodávám:používali, jen "šlo-li o život" - pády, resp. lezení do a z výšky, úprk přímo pod auto, konzumace nejedlých věcí, horká kamna (podotýkám, že po překonání zábran, aby k nim nemohli) apod. Vysvětlování a příklad asi do 2 let byly k ničemu. Takže pro zabránění životu nebezpečné akce jsme plácli a teprve pak vysvětlovali. Možná, kdybych měla jen 1 mrně, tak bych ho prostě dnesla pryč, aby to nemohl dělat, ale mám dvojčata, tak to nešlo.
Jednou jsem tu v diskusi psala, že shodou náhod se oba kluci asi rok a půl staří v jednom týdnu dost popálili na ruce. Jeden o remosku, druhý o pláty kamen. Během 2 dnů to bylo zapomenuto a oba se drásali přesně na stejné místo (tedy k remosce a na pláty). V první třídě jsem jednou (poprvé) užehlila, když byli kluci vzhůru. Dovedlo mě k tomu to, že na logopedii byli kluci za blbce, když nevěděli, co paní na obrázku v knížce dělá (žehlila). Přes upozornění si jeden kluk musel vyzkoušet, že žehlička je opravdu horká a udělal si na 3 prstech popáleniny s puchýři. Druhý to naštěstí nezkoušel.
Tak ještě jednou moje otázka - Jak vysvětlit tak malému dítěti, že je pro něj něco nebezpečné? (Podotýkám, že považuji za zvlášť otřesné, když někdo napíše, že své děti mlátí v klidu a vysvětlí jim proč. Já když mi dnes v rozčilení výjímečně ulítne ruka, tak se za to stydím a považuji to za výchovné selhání. Jinak počítám do deseti a pak trestám - ne fyzicky.)
Ještě dodávám:
Kdyby mi dalo osmiměsíční dítě facku, asi bych mui ji taky vrátila, resp. bych ho plácla přes ruku, aby vědělo, jak je to nepříjemné, ne jako trest. Třeba u dvojčat, které se vzájemně koušou nebo štípají se to přímo doporučuje, je-li to jednostranné, dát "agresorovi" najevo, že to toho druhého bolí. Jak jinak?
Dočetla jsem nedávno knížku otázek a odpovědí - takový rozhovor s prof.Matějčkem. O fyzických trestech tam bylo zhruba toto:
Fyzické tresty jsou omluvitelné jen u nejmenších dětí, kde nemá smysl žádné vysvětlování a jen pro řešení zásadních věcí - jde - li o život či zdraví. S vyšším věkem dítěte on považoval fyzický trest především za selhání rodiče. On sám u svých dětí občas "ujel", ale v takovém případě se cítil hůř než dítě a označoval to u sebe za bezradnost.